Shirský kůň
Shirský kůň - krasavec se štíhlou lehce klabonosou hlavou, dobráckým výrazem a vznešenými chody.
Původ a historie
Jako všechna plemena těžkých koní vznikl i tento kůň původně pro válečné účely. Patří mezi nejslavnější těžké plemeno Anglie. Byl vyvinut ze středověkého válečného koně, kterému se říkalo velký kůň, jehož Oliver Cromwell přejmenoval na anglického vraníka.
Ve 14. století byly anglické klisny kříženy s hřebci, kteří byli dovezeni z Lombardie. Cílem bylo vytvoření těžkého a silného koně, který by unesl středověkého rytíře v plné zbroji s těžkými zbraněmi, a k tomu všemu měl dost pohyblivosti v bitvě.
Byli to opravdu silní koně, ale nebyli tak velcí, jako dnešní shirští koně. Ti byli vylepšeni flanderskými nebo vlámskými koňmi z Nizozemí a později přikříženi s frískými koňmi. Plemeno bylo chováno ve střední Anglii a pečovali o něj žáci Roberta Bakewella (1725 – 1795), odtud se začalo říkat koni Bakewellův vraník. Koně se také křížili s plnokrevníky a v chovu se objevila další zbarvení – název "vraník" byl tudíž dosti zavádějící. Proto v roce 1878 bylo plemeno přejmenováno na anglického tažného koně.
Zakladatelským hřebcem moderního shirského koně byl Packington Blind Horse z Ashby-de-la-Zouche, působil v letech 1755 – 1770 v hrabství Leicestershire a je zapsán v první plemenné knize Chovatelské společnosti anglického tažného koně, která byla vydána roku 1878. Právě v těchto letech získali koně nynější podobu. V roce 1884 byl název změněn na Chovatelská společnost shirského koně. Název byl odvozen z několika hrabství ve střední Anglii, která měla v názvu výraz "shire". Tento kůň se stal velice žádaným a vyvážel se do Spojených států, Ruska a Austrálie. Shirové byli velice úspěšní a jejich budoucnost se zdála být více než jistá. Díky postupující mechanizaci po 2. světové válce ale shirové málem vyhynuli. Naštěstí se shirské koně podařilo zachránit a v posledních 50. letech se opět začíná plemeno rozvíjet.
Popis a charakteristika
Charakteristickými rysy tohoto koně jsou mírně klabonosá hlava se širokým čelem. Uši má špičaté a štíhlé. Oči jsou velké, laskavého výrazu. Poměrně velká štíhlá hlava je usazená na relativně dlouhém krku s hlubokými kulatými pleci, dobře tvarovanými pro chomout. Má krátký silný hřbet, hluboký hrudník, který je prostorný a poskytuje tak dostatečný rozvoj plic. Obvod břicha se pohybuje kolem 180 – 240 cm. V bedrech je mohutně osvalený, široká záď se plynule svažuje ke správně zaúhleným stehnům. Shire má suché tvrdé končetiny s mírou holeně 28 až 30 cm, široká a hluboká hlezna nasazená do správného úhlu, který zajišťuje těmto koním rovnováhu. Nohy jsou od karpálního a hlezenního kloubu kryté hedvábně jemnými chlupy, kterým se říká rous. Ty jsou ozdobou tohoto koně, proto se o ně pečlivě dbá. Kopyta jsou tvrdá, se silnými stěnami a otevřenými patkami.
Zbarvení tohoto plemene se pohybuje většinou v černé nebo hnědé barvě s velkými bílými znaky. O něco méně je běloušů. Kaštanové a šedé zbarvení není chovatelskou společností u hřebců povoleno, šedé klisny ale přípustné jsou.
Shirský kůň je známý svou klidnou, přátelskou a dobrou povahou, ale nenechte se hned tak zmást, dovede být i velice tvrdohlavý. Jezdec na takovémto koni by se měl umět prosadit, ale nezacházet příliš daleko. Jakmile byste totiž zacházeli s tímto mohutným velkým obrem příliš tvrdě, můžete zažít velké překvapení, pokud takový přes tunu vážící kolos ztratí nervy. A pokud k tomuto dojde, nic ho nezadrží a vám nezbývá nic jiného, než se co nejdříve dostat bezpečně pryč od koně.
Shirové jsou odvážní, ochotní pracovat a vytrvalí. Mají dobré srdce a mnohdy je dokáže ovládat i malé dítě. Občas jsou díky své velikosti lehce neohrabaní, ale pod sedlem velice pohodlní a učenliví. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je to velice hodný kůň a má živý temperament.
Využití
Shirové byli do II. Světové války využívaní zejména v průmyslu a zemědělství. Shirští koně orali, sváželi dřevo, tahali zemědělské povozy, železniční vagóny, pivovarské vozy a vozy s uhlím s velkou silou, zdravím a vytrvalostí. Později už pro ně ale nebylo uplatnění.
Nyní koně přežívají zejména díky podpoře oddaných pivovarů a díky přehlídkám shirských koní. Koně se často ukazují na různých show v krásných postrojích s tradičními měděnými ozdobami, se speciálně zapletenou hřívou a ocasem, které jsou ozdobené stuhami. Shirské plemeno má rovněž vlastní přehlídku, která se koná každé jaro v Peterborough v anglickém hrabství Cambridgeshire. Také se předvádějí v tažných soutěžích – díky své neobyčejné síle jsou držitelem několika rekordů v tahu. Například na výstavě ve Wembley dosáhl pár shirů maximální výkon a utáhl 50 tun, což je největší měřitelná zátěž na stupnici dynamometru. I v současné době je místy několik koní stále využíváno k práci. Shirové se také občas účastní například drezurních závodů. Mají totiž velice vznešený krok a pohled na ně je naprosto úžasný. Nejsou moc dobří skokani, ale to se dá vzhledem k jejich velké a težké stavbě těla očekávat. Mnohdy je také můžete shlédnout v historických filmech nebo sdružení, kde na svých zádech vozí těžce oděné rytíře. Pro film a rytíře jsou v tomhle ohledu velice vítaní.
Zajímavosti
Shirský kůň může dorůst v kohoutku i do impozantní výšky dvou metrů. Je to ideální kůň pro všechny, kteří si chtějí vychutnat shlížení na svět z nejvyššího koně na světě. Kopyta těchto koní skutečně občas připomínají velikostí talíře – ovšem pozor na takové velké kopyto, když na vás šlápne kůň svojí i 1200 kg těžkou váhou, může tak způsobit velké zdravotní nepříjemnosti.
Blízký bratranec shirského koně je clydesdaleský kůň, který je totéž v malém.