Arabský plnokrevník
Když bůh chtěl stvořit koně, řekl jižnímu větru: „Chci z tebe udělat živou bytost, zhmotni se!“ A vítr se zhmotnil. Ihned se objevil archanděl Gabriel a přinesl plnou hrst prachu, kterou nabídl bohu a ten udělal hnědáka a ryzáka, a přitom řekl: „Tvé jméno je Kůň. Učinil jsem tě arabem a dal ti červenou barvu mravenců. Zavěsil jsem štěstí do kštice, která visí mezi očima, učinil tě pánem jiných živočichů. Lidé tě budou následovat, kamkoli půjdeš; budeš stejně dobrý k honbě jako k letu; bohatí budou jezdit na tvém hřbetě a štěstěna bude přicházet díky tobě.“ Pak vtiskl koni známku slávy a štěstí, malou bílou známku do středu jeho čela. Muslimové sice přisoudili vznik arabského koně Bohu, avšak sami jeho dílo dovedli k dokonalosti. Vydejme se nyní spolu po stopách tohoto nejčistšího a nejušlechtilejšího plemene do země Tisíce a jedné noci…
Vysvětlení názvu
Nejcennější ze všech koní dostal jméno podle Arabského poloostrova, kde se toto v podstatě přírodní plemeno ustálilo.
Původ a historie
Arab je prakticky jediné čistokrevné plemeno na světě, protože jeho rodokmen je dokumentován od 7. století n. l. a po celou tu dobu byl chov přísně výběrový, bez přikřížení. Je spřízněn s íránskými plemeny i s původním přírodním kaspickým ponym. Označují se jako "zdroj" všech světových plemen a největším jeho přínosem byl podíl na vzniku anglického plnokrevníka.
Kmeny Beduínů v Arábii nemají mnoho psaných záznamů, ale rodokmeny svých koní se učily zpaměti a předávaly si je z generace na generaci jako ten největší poklad. Jeden z prvních písemných záznamů pochází z roku 768 a nastiňuje historii a rodokmeny arabů od roku 3000 př. n. l. až ke klisně Baz a hřebci Hoshabovi, ale má spíše archeologickou než reálnou hodnotu.
Koně se na Arabský poloostrov dostali buď z Persie, nebo z Mezopotámie, a to pravděpodobně 3000 let př. n. l. Rozvoj chovu koní zde zaznamenal velký rozmach v době Šalamounově, který měl údajně 1200 koní jezdeckých ve vlastních stájích a přes 40 000 koní pracovních na obchod. Beduínské kmeny na Arabském poloostrově v té době koně znaly a věnovaly jim velkou pozornost.
Vlastní dějiny arabského koně se však datují od Muhammada (570-632) a památné noci 6. července 622, kdy Muhammad prchající se svou družinou z Mekky podrobil koně těžké zkoušce. Žíznivá a únavou klopýtající zvířata vypustil k řece, aby se osvěžila. Ale ještě než koně stihli smočit pysky v chladivé vodě, vydal z malé trubky signál, kterým zvířata i poutníky svolával k dalšímu pochodu. Z celého stáda cválajícího k napajedlu se oddělilo jen 5 klisen – aniž by se napily, vrátily se ke svému pánovi. Na těchto klisnách, které označil jako "klisny Prorokovy", postavil proslulý chov. Klisny skutečně začaly rodit potomstvo nebývalých kvalit. Do historie vešly pod legendárním názvem Al-Kham-Sa neboli "Všech pět". Všichni praví arabové musí mít tyto klisny v rodokmenu. Spolu s arabskou invazí se arabský kůň rozšířil téměř do celého Starého světa a vydatně ovlivnil chovy koní v Evropě, jižní polovině Asie a nakonec i v ostatních světadílech. Hodnota araba byla plně oceněna teprve v 18. a 19. století, kdy šlechtitelské rodokmeny začaly získávat ušlechtilé arabské koně pro své hřebčíny. Původně totiž byly klisny čistokrevných arabů zcela neprodejné a bylo obtížné získávat i kvalitní hřebce. Koncem 19. století se však poměry podstatně změnily, a tak se arabští koně dostali do celého světa a v pečlivě řízených chovech se dále rozvíjeli.
Popis a charakteristika
Arabský kůň je ojedinělé plemeno, jehož povahu i stavbu těla zásadně ovlivnilo drsné prostředí, v němž se vyvíjelo.
Typickým znakem araba je krátká ušlechtilá a Suchá hlava s výrazně prohnutým (štičím) profilem. Široké, klenuté čelo pokračuje mezi očima štítovitou vyvýšeninou zvanou džiba (jibbah). Vydatný pohyb v horkém suchém vzduchu ovlivnil tvar chřípí a velmi pohyblivých, široce rozevřených nozder. Uši jsou velmi pěkně utvářené a oči velké a zářivé. Hlava se napojuje na krk zvláštním obloukem zvaným mitbah. To mimo jiné umožňuje velkou pohyblivost hlavy. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, u hřebců má mírný náznak hřebene. Arab se liší od všech ostatních koní krátkým hřbetem, protože má jen 16 párů žeber a 5 bederních obratlů. Následkem toho je jeho kříž rovný a ocas vysoko nasazený. Ten se skládá ze 16 obratlů. Pod tenkou kůží se zřetelně rýsují cévy a šlachy. Srst i hříva s ohonem jsou hedvábně jemné. Pohyb po tvrdém podkladu přispěl k vývoji štíhlých suchých nohou se skvělými klouby a tvrdými, zdravými kopyty.
Nejoblíbenější barvou arabů v evropských i amerických chovech je bílá, avšak ve své vlasti byli arabi hnědáci, ryzáci i vraníci. Arab je poměrně malé plemeno, povolená výška je od 144 do 152 cm. I když je arab nízký, nikdy se nepočítá k ponyům. Tradičně se u arabů hříva ani ocas neupravují. Žíně se nesmějí protrhávat ani přistřihovat a důležité je i přirozené vysoké nesení ocasu. Chody jsou vesměs vynikající, plavné, lehké a prostorné, jako kdyby se kůň pohyboval na pružinách. Přestože je arab konstitučně jemný, váží do 400 kg, jezdec do 90 kg by mu neměl činit problémy.
Povaha
Je to kůň velmi životný, zdravý, inteligentní a učenlivý. Arabští koně jsou vesměs individuality a zejména hřebci mají vyhraněný charakter. Přesto jsou mírumilovní a lehce ovladatelní. Jde o zvíře vnímavé, bystré a všestranně nadané. Drsné podmínky jeho původní vlasti umožnily arabovi rozvinout skvělý zrak i čich, neméně znamenitý sluch a jedinečný orientační smysl. Arabská tradice tvrdí, že tento kůň je neobyčejně oddaný a věrný svému pánovi, což dokládá mnoha poutavými historkami.
Využití a sport
Arabský kůň je výhradně jezdecké plemeno, které v minulosti posloužilo ke vzniku mnoha dalších plemen, závodních i pracovních. Arabskou krev má v sobě většina cenných jezdeckých koní.